ČLÁNKY



Dlouhá cesta za Baziliškem


Ti bystřejší si určitě všimli, že tak nějak docela rád píšu. A jelikož na to mám dneska vcelku náladu, sepíšu můj příběh o tom, jaká byla cesta k mému vysněnému noži. Sice je následující text o motýlku, ale není takový, jak byste si představovali.

Kdysi dávno, už si nepamatuju rok, ale mohlo to být tak kolem 2009 nebo 2010, se v inzerci na knife.cz objevil nůž se zelenou G10 na střenkách. Byl to legendární Basilišek od Jerryho Homa. Sen všech sběratelů motýlků a jelikož jsem tenkrát teprve začínal, měl jsem na tento model zálusk. Prohlížel jsem si obrázky a s velkým zklamáním jsem si všiml, že nůž nemá západku. Údajně ji zabavily celníci. To mě v celku nezajímá, důležité je to, že tam není. Že bych ho koupil a potom otravoval nějakého nožíře o dodělání západky. To je hloupost, nebyl by to originální kousek od Homa. Tak že jsem tenkrát nůž nekoupil s tím, že když se objevil, tak se s odstupem času určitě objeví i další kousek. Světe div se, ale spletl jsem se. Od té doby se žádný neobjevil. Ceny tohoto modelu stoupaly, ale pouze v zahraničí u nás se raději ani neukázal. Zbabělec jeden.

Až jednoho dne obletěla balisongový svět zpráva, že Jerry Hom svůj nejznámější motýlek opět vyrobí., tentokrát, aby se to nepletlo, bude mít označení Basilisk-R. Skvělá zpráva, hlavně pro ty, kteří neměli tolik štěstí. Každou novou informaci o vydání jsem hltal. Člověk byl smířený s tím, že plán pana nožíře nebude splněn, podle něj měl být nůž v prodeji v první čtvrtině roku 2016. Hahaha, směji se nahlas. Je to takový folklór, že něco slíbí a také dodrží, ale datumy to rozhodně nejsou. Nakonec se přeci jen nůž objevil s pevným datumem zahájení prodeje na bladehq.com. Sedl jsem si k počítači a hned jak se tam objevil, klikl jsem na něj a měl jsem ho v imaginárním košíku. Hurá je můj. Měl jsem radost jako malý kluk. Je pravdou, že člověk si musí umět udělat radost i s maličkostí, aby se z něj nestal … bůh víc co. Chtěl jsem ještě změnit pár drobností, protože s původním vyplněným formulářem byl minule problém. Opravil jsem chyby a kliknul na dokončit. Ejhle, co se děje. Nůž je vyprodaný. Jak je to možný. Vždyť jsem ho měl v košíku. Jak je to možný? Byl jsem okraden! Když si to převedu do reálného nákupu, tak jsem byl zcela jistě okraden. Představme si, že v obchodě bude paleta s dvaceti mléky. Obchod otevře. Dav jinak pomalých důchodců se bleskurychle natlačí k paletě, někteří se pošermují holemi a zboží si rozeberou. Jedno mléko mám i já v košíku. Protože nákup nekončí, projdu si krám a nakoupím si ještě něco jiného. Teď to přijde! Jelikož bylo jen dvacet kusů, prvních devatenáct lidí už je u kasy a svoje vydupané zboží i zaplatili. Dvacátý u pokladny ale mléko nemá. Jak je to možné, vždyť je u pokladny a je dvacátý. Pokladní se sebere, dojde ke mně do košíku a vezme mi mléko a dá ho tomu, co již stojí u pokladny. Šílené. Ve světě nul a jedniček je to ale běžné. Nelogické ale zcela běžné. Poučení pro příště. Vzít akční věc, rychle s ní běžet k pokladně a zaplatit. S úsměvem na tváři opět rychle vejít do obchodu, vzít další akční věc a zaplatit. Potřetí už nejdu, bolí mě nohy! Teď vážně, byl jsem nasr… jako pra… protože by mě to ani ve snu nenapadlo. No nic, za pár dní jsem to tak říkajíc rozchodil. No, spíš jsem si to namlouval.

O několik dní později jsem dostal zprávu (tajnou - pochopitelně) o tom, že někdo bude prodávat onen nůž na knife.cz, samozřejmě na kšeft s o něco vyšší cenovkou. Když jsem se člověka ptal, jestli náhodou nebude prodávat jednoho Baziliška, trochu se podivil, jak je balisongová komunita Česka a Slovenska malá. Všichni vědí všechno, a proto se nic nezatají. Ovšem že mi svůj kus odprodá. Hurá, přece se i na mě, okradeného dostane. A proč to sem píšu až dnes. To je jednoduchý jak facka. Dnes je den, kdy si vyzvednu můj sen na poště. A jak zní motto dnešního dne? Hlavně se z toho nepos…t!

Vcházím na poštu. Sakra. Jedna nejmenovaná menšina, které se od 70. let nesmí říkat tak podle nich hanebně, protože si tehdy odsouhlasili v Londýně, že jsou Romové, čeká v čekárně a je jich tam většina. Už několikrát jsem je tam zažil. Vždy se rovnou otočím a přijdu později. Ale dnes, dnes je jiný den. Kolik let jsem čekal na tento okamžik, že i můj Specter (motýlek jak jinak než od Jerryho Homa – pozn. autora) se v kapse třásl nedočkavostí. Nenápadně jsem se zeptal přede mnou čekajícího, jak už tu jsou dlouho. Naznačil mi, že každým okamžikem snad zmizí. O pár minut později opravdu odchází a pak už to jede jako na běžícím pásu. O další chvíli později už se hlásil čistokrevný konzument balisongového zboží o svůj nůž. O věc, kterou 99,99% populace v této zemi nezná, nerozumí a kdyby znala, považovala by její koupi za naprostou blbost a nesmyslnost pro svůj život. Označili by mě jistě za blázna nebo přinejmenším za nenormálního. Ale co je vlastně normální? Chodit do práce, koupit si pouze to, co se dá sníst nebo vypít a ráno zase poslušně do práce? Normální je podle mě to, udělat si čas od času radost a mít pro co žít. Proto jsem stál frontu na poště. Kdybych tu popisoval, jak jsem stál frontu v Tescu nebo v Lidlu, nikdo byste to asi nečetl.

Vycházím z pošty s šibalským úsměvem. U prvního koše vyndávám svůj Specter a stylově ho otevřu jednoduchým trikem, který se na nazývá Horizontal. Motýlkem od Jerryho Homa rozbalím krabici ve které je ukryt motýlek od Jerryho Homa. Probojovávám se papírem ke svému vysněnému noži. To je on, super. Hned si ho prohlédnu a vyzkouším v ruce. Tak na tohle jsem čekal tolik let, a čekání se vyplatilo. Jeden velký sen je splněn. Teď se vrátíme opět k té stereotypní rutině: do práce z práce najíst, vyspat, do práce, …. Ne, tak to sice bude, ale můj svět bude o jednoho super motýlka lepší a o to vlastně jde vždycky.



© Fix; 25. červenec 2016